Hlava na cestách

Posted on

Kam si zajít na autentický jídlo a kam na kafe? Kudy vedou cesty na všechny turistický cíle i mimo ně rovnou do širý přírody? Na čem ušetřit a jak si sbalit krosnu na měsíc? Cestovatelská know-how vám na tohle pomůžou najít odpovědi. Ale kdo vám řekne proč jste smutní, když jste přesně tam, kde jste chtěli být? Proč občas už nemáte sílu žít takhle dál? Jakoby se spousta emocí a myšlenek válela na krajnicích cest mimo domov a my se s nimi až venku v tom širým světě potkali.

256. den

Posted on

Při zpáteční cestě do Otaga jsme se zastavili ještě v městě Invercargill, kde vesměs není moc co k vidění. Až na tuto bizarnost s názvem Demolition World. Paní s pánem, který pracuje u demoliční firmy si na své zahradě vybudovali svůj vlastní svět plný roztodivných staveb jako kaple, nemocnice, lázně nebo středověká věž. Do toho všeho umístili občas děsivé figuríny a všude okolo se potulují slepice, pávi a jiní opeřenci.

255. den

Posted on

Fiordland jsou především husté a divoké deštné pralesy. Roční úhrn srážek tu vystoupá až na 16 metrů. Měli jsme velké štěstí, že po celou dobu treku nám nezapršelo ani jednou, naopak temný les tu a tam prosvětlily i paprsky slunce.

253. den

Posted on

V těchto odlehlých končinách bylo údajně možné spatřit delfíny hektorovy (druh nejmenších delfínů) a vzácné fiordlandské tučňáky. Číhali jsme na ně hned několikrát, ale bohužel se nezadařilo. Alespoň po cestě jsme spatřili v lese papoušky Kaka, příbuzné drzých alpských papoušků Kea.

252. den

Posted on

Naším cílem se stala malebná chata Port Craig Hut, kde jsme strávili rovnou dvě noci. Je to bývalá škola, která stála uprostřed již zaniklé vesnice Port Craig. Tu ve 20. letech minulého století zde uprostřed neprostupných lesů vystavěli těžaři dřeva, vybudovali tu přístav a železnici. Potom co zkrachovala těžařská společnost, zmizela i tato vesnice. Škola, rozpadlé molo a pár zrezivělých pozůstatků těžařských budov a strojů je jediné, co v této vesnici duchů zbylo.

251. den

Posted on

Nechtěli jsme se příliš potýkat s lavinovým nebezpečím při trecích uvnitř parku, proto jsme se rozhodli vyrazit na South Coast Track. Jeho název to sám vystihuje – putovali jsme po jižním pobřeží Fiordlandu, po divokých plážích a v temných hvozdech.

250. den

Posted on

Při naší zpáteční cestě do Queenstownu jsme objevili i ten katalogový pohled na Nový Zéland, a to hory a ovce v jednom záběru. Vysadili jsme Petera na letišti, vrátili auto a sami jsme se vydali zpět do Fiordlandu za dalším objevováním.

249. den

Posted on

Plavbu po Milford Sound nabízí hned několik společností, my jsme sáhli po nejlevnější variantě od Go Orange a můžeme vřele doporučit. Ochotně nám měnili termín plavby podle počasí a nakonec to dopadlo naprosto ideálně. Silnici v poledne otevřeli, stihli jsme jedinou plavbu dne (s minimem turistů), zato při slunečném počasí (které je na Milfordu tak ojedinělé) a s čerstvě zasněženými vrcholky kolem.

248. den

Posted on

Polovinu cestování po Fiordlandu jsme si užili s kamarádem Peterem, který se na Zélandu zastavil na několik dní při své cestě kolem světa. Pronajali jsme auto, malý domek v městečku Te Anau a postupně objevovali vše v okolí. A nakonec i ta plavba po Milford Sound se podařila.