Kia Ora, hlásíme naše první dojmy z cesty Praha – Nový Zéland. Jsme tady!

Letem nad světem, nejdelší cesta v našem životě na nejdelší dobu od domova, co jsme dosud zažili? Po čtyřiceti hodinách na cestě jsme v Aucklandu! A budeme tu rok. Ne, teda v Aucklandu, ale na Novém Zélandu. Pojďte se s námi podívat, jak to všechno začalo nad jedním pražským ránem.

Naše putování na druhý konec zeměkoule jsme odstartovali v pondělí 18.9. v pět hodin ráno českého času. Naposledy jsme se vyspali v Podolí, vzali si batůžky a pak už nás čekal let z Prahy do Vídně, z Vídně do Šanghaje, z Šanghaje do Brisbane a z Brisbane konečně sem do největšího města Nového Zélandu s 1,6 miliony obyvateli. Celkem desetkrát jsme cestovali v čase. A tak jsme sledovali časová pásma a řešili, kolik je teď zrovna doma a co si o tom putování asi myslí naše těla, když místo snídaně jíme těžkou večeři, nebo místo spaní bdíme a naopak. Podle Einsteina a Petry Janů je čas relativní. My ho ale cítili na vlastní kůži. Podstatné pro vás i pro nás je to, že rozdíl mezi Českou republikou a Novým Zélandem je zatím deset hodin (24. září se tu mění čas na letní, tak to bude už o jedenáct). A my jsme napřed.

Šanghajské letiště Pudong

V Šanghaji jsme uvažovali nad prohlídkou města. Řada cestovatelských článků i naše kamarádka Daniela, které tímto děkujeme za darované jüany, nás ubezpečili, že místo devíti hodin čekání na letišti, stihneme vidět alespoň pár hlavních atrakcí čínské metropole. Jenže vidina nejlidnatějšího města, k tomu fakt, že pilotovi zabralo přes hodinu parkování letadla, protože Čínani pro náš stroj neměli místo a únava kvůli tomu, že už jsme poslední týden špatně spali – jo cestovní horečka zasáhla i nás – raději jsme zvolili spánek na čínském letišti Pudong. A udělali jsme dobře. V Číně mají na všechno dost času a každý zaměstnanec letiště je jeden článek v soukolí. Máme dojem, že na jednu standardní pozici je tu deset zaměstnanců.

Čínská VIP kontrola pasu

Díky poctivému čtení letištních značení, jsme obešli běžnou kontrolu a dostali se do zóny pro International Transfer na Nový Zéland. Ačkoliv se dole na letišti stály dlouhé fronty, my spolu s párkem německých cestovatelů vyšli do prvního patra. Chvíli jsme procházeli obrovskou halou s nesmyslně těžkými béžovými koberci. Poté, co jsme našli správnou přepážku a měli dojem, že je zavřená, nikdo tam nebyl. Jenže ouha! To jen malí čínští úředníci nebyli za pultem vidět! Nic ve zlém, ale byl to hezký a zábavný pocit, zahlédnout pak kousek jejich “šošolky”. Díky návštěvě této kouzelné přepážky nás čínský úředník osobně dovedl dolů do haly pro razítko. Pak jsme šli zase nahoru a tam nás pustil přednostně bez kontroly pasů, jen se scanem příručního zavazadla. Bylo to jak sbírání pokémonů!

Nejsou vidět, ale jsou tam. Úředníci.
Už tam budeme? Let do Aucklandu

V Šanghaji jsme si stihli dát pověstné čínské knedlíčky a pak čtyři hodiny regenerovat na sedačkách v hlubokém spánku. Následoval náš poslední let do cílové destinace. Hned po příchodu do letadla nám kapitán oznámil, že kvůli palivu nás čeká mezipřistání v australském Brisbane a zdržíme se tak o hodinu. Popravdě nevíme, proč to tak bylo. Neměli Číňani dost paliva, nebo tam nebyl dostatečný počet pracovníků, kteří by naše tankování schválili? Nevadilo to. Airlines New Zealand měli opravdu příjemné letadlo, zásobu dobrých filmů a dobré jídlo. Co víc si přát. Vždyť času máme dost.

Kontrola po příletu

Do Aucklandu jsme s těmito všemi zpožděními přiletěli kolem půl osmé ráno místního času. Z finální kontroly do vysněné země jsme měli nahnáno úplně zbytečně. Vše proběhlo v naprosté pohodě! Nechtěli ani vidět naše víza. Klasicky s radostí komentovali, že jsme Čechoslováci… Pak se nás jen zeptali, jak dlouho se zdržíme a co máme v plánu. Po krátké odpovědi, že budeme nejdřív cestovat a pak pracovat, nám popřáli pěkný pobyt a bylo to. Od právoplatného vstupu na půdu Nového Zélandu a prvního nadechnutí aucklandského vzduchu nás dělila jen biosecurity kontrola. Po upozornění od Báry z Czechkiwis na přednášce jsme radši vyhodili sójovou Margot a přiznali jerky (mimochodem máme i kapří jerky z třeboňského kapra) a boty na outdoor. Čekala nás opět nesmírně milá úřednice, která shledala naše boty čistými a jerky nezávadnými. A tak jsme tu!

Kia Ora!

 

První půl den v Sandringhamu

Ubytování na prvních čtrnáct dní máme domluvené prostřednictvím Airbnb. První týden zůstaneme u Anny v čtvrti Sandringham. Alespoň co jsme viděli, je sousedství klidné a příjemné. Snažíme se vydržet dokončit den normálně, abychom co nejdřív najeli na místní čas. Lehli jsme si proto jen na chvilku a pak se vydali do města. K jídlu jsme si zašli opět na čínu, protože v okolí je čínská čtvrť a spolu s ní snad stovky asijských restaurací. Nudle byly strašně dobré, ale široké jako palec a tak se špatně jedly. Poté jsme skočili na naše první kafe a taky nákup snídaně v Countdown, který je doporučován jako jeden z nejlevnějších obchodů tady. Je to takový Lidl na Zélandu! Zatím moc nevíme kolik co stojí, takže jsme v klidu. Později si ceny lépe prozkoumáme, abychom věděli co a jak.

Novinkou je, že už máme domluvenou první práci navzdory tomu, že jsme pracovat první měsíce nechtěli. Kamarádky bratranec tu vyrábí moravské kysané zelí a potřebuje brigádníky na balení. Je to jen na tři dny, takže do toho jdeme!

V Aucklandu nás čeká hlavně administrativní část našeho putování – zakládání bankovního účtu, nákup auta, simkaret, lítačky a tak. Tak se zatím mějte!

M&M

  1. Vlad
    Říj 30, 2017

    „Kamarádky bratranec tu vyrábí moravské kysané zelí a potřebuje brigádníky na balení.“ je věta jak od Hrabala x )

    Reply